Výhřez mezi kotlem a virblem

11.08.2013

Michal Daněk zvaný Kolouch je pohodový muzikant, který v životě netrpěl žádnými vážnými chorobami. Od dětství hraje na bicí a nikdy nepřemýšlel nad tím, že by dělal něco jiného. V současné době hraje ve spoustě kapel, například s kapelou Dekolt, Kreyson, S.L.S. Leška Semelky, Anthony Dee a dalších. Své bubny a činely pravidelně rozeznívá také v pořadu Show Jana Krause. K tomu všemu studuje pražskou Konzervatoř Jaroslava Ježka.

Michala nedávno potkaly velké problémy se zády, které vyústily až ve výhřez ploténky. Místo koncertní šňůry musel chtě nechtě nastoupit na několik týdnů do nemocnice. Velké bolesti neustávaly ani po propuštění z léčby, proto vyhledal fyzioterapeutickou pomoc v rodných Říčanech. Až masáže mu od bolesti konečně pomohly a Michal mohl znovu usednout za bicí soupravu. „Teď se cítím celkem dobře. Nic mě nebolí,“ říká při příchodu do MFK Centra. Možná si říkáte, proč řešit už vyřešený problém? Proč hnát vyléčeného pacienta k terapeutovi?

V centru nyní probíhá školení studentů z Palestry, Akademie tělesné výchovy a sportu. Jelikož už studenti mají teoretickou přípravu za sebou, celý průběh léčby vzali do vlastních rukou. Nejprve je na řadě anamnéza. „Zlomil sis někdy ruku, nohu, atd.? Máš nějaké jizvy?“ Michal začíná vyjmenovávat veškeré pády, které výhřezu předcházely. Už v tuto chvíli si mladí terapeuti začínají skládat dohromady střípky Michalova příběhu. Aby však měli dostatek informací, přichází na řadu vyšetření.

Student Honza je pověřen funkčním svalovým testem. „Tenhle sval je jako beton, takové bys měl mít všechny,“ říká vyšetřovanému Michalovi. Všechny svaly však jako beton z daleka nejsou a tak se do Systému MFK zaznamenává jedna chyba za druhou. Výsledek – 64 chybných svalů z 84. Do vyléčeného pacienta má Michal zatím daleko. Následuje diagnostika.

„Nyní nepociťuješ bolest, jelikož máš chybné svaly po celém těle v symetrii,“ vysvětlují studenti Michalovi stav jeho těla a vše mu ukazují na vizualizovaném svalovém systému na počítači. To však není zdaleka jediná důležitá informace. „Když se podíváme na páteř, máš tu zátěž nebezpečně centralizovanou na jednom místě, což může časem vyústit v další výhřez.“ V tu chvíli si už Michal dobře uvědomuje vážnost situace a důležitost prevence.

Následuje terapie. Studenti zvolili stimulaci neurolymfatických reflexních bodů. „Jedná se o nejšetrnější způsob uvolnění svalu. Nedotýkáme se totiž přímo postiženého místa, ale dáváme mu signál skrze blízké body. Ty se používají například i v akupunktuře,“ objasňují své rozhodnutí Michalovi. Konkrétní pořadí a přesné umístění bodů vygeneruje terapeutovi samotný Systém MFK. Během několika desítek minut jsou Michalovi ošetřeny všechny oslabené části těla.

Kontrola je neméně důležitou částí léčby. „Na funkčním svalovém testu pár vybraných svalů zjistíme, jak byla terapie účinná.“ Některé svaly mají skutečně lepší kvalitu a Michal se celkově cítí po terapii dobře, proto se rozhodne přijít i o dva dny později na další terapii.

Je sobota po poledni a studenti se už těší na svého pacienta. „Tak mi připadá, že se mi včera líp hrálo. Cítil jsem úlevu,“ říká spokojeně Michal během anamnézy. Vyšetření potvrdilo jeho slova. Ubylo úžasných 17 chyb! Přesto je radost z úspěchu předčasná. „To rudé místo na páteři zůstává. Navíc tu vznikla mírná asymetrie. Raději zůstaneme při terapii u neurolymfatických bodů,“ říká student Honza, který se zároveň rozhodl ujmout celé Michalovi léčby a pracovat s ním i po skončení školení.

Jak bude příběh Michalových zad pokračovat, záleží jenom na něm. Jak říká školitelka a fyzioterapeutka Martina Končalová: „Pacientovi bych nic nenařizovala, ani nedoporučovala. Jen mu vysvětlete, co se stane, když bude dělat s tělem toto nebo toto.“ Michalova kariéra bubeníka se dá přirovnat k výkonům vrcholového sportovce. Škola, zkoušky s kapelou, koncert, vykládat, nakládat – tak vypadá Michalova podle něj nenáročná práce, která ho přivedla až na nemocniční lůžko. Během terapií v MFK Centru možná porozumí lépe svému tělu, aby podobnému neštěstí propříště předešel.

 

„Lidé vědí, co dělají,

často dokonce vědí, proč dělají to, co dělají,

ale nevědí, co to dělá,

když to dělají.“

 

Michael Foucault, Řád věcí