Nenechte si zbourat své přirozené stereotypy

08.09.2013

Každý jsme jiný. Jinak se chováme, jinak vypadáme a jinak se pohybujeme. V současné době je dokonce možné identifikovat člověka, místo otisku prstů či DNA, podle stylu jeho chůze.  Rodíme se jako specifické (stereo)typy lidí se svými rutinami. Někdo je pravák, někdo levák. Někdo spí na pravé straně a někdo na zádech. Jenže, co když vám řeknou, že musíte psát pravou a spát na zádech, protože je to tak správně? Vaši funkci to může kompletně rozhodit.

Osobní stereotypy se pak častým používáním opotřebí a unaví. Tělo začne v takovém případě volat o pomoc formou bolesti. Ať už máte sedavé zaměstnání nebo jste vrcholový sportovec, setkáváte se s bolestí způsobenou zvýšeným zatížením určitých svalů. Tyto stereotypy jsou pro Vaše tělo nepřirozené. Tělo nikoho z nás nebylo stvořeno pro to, aby celý den sedělo na zadku nebo házelo oštěpem.

Kompenzačním tréninkem k dalším chybám

Řešení? Přestat házet oštěpem. Odejít z práce a najít si jiné zaměstnání. Kdyby to šlo tak snadno, že? Někteří terapeuti doporučují v takovýchto případech kompenzační trénink. Namáháš celý den pravou část těla – no tak si dej večer cviky i na levou část těla.

Je to však správné řešení? To, že určitou část těla pravidelně nezatěžujete, nemusí znamenat, že je zdravá. Tělo je velice chytré a pokud dlouhodobě zatěžujete určitou část těla, pomáhá vám protistranou zátěž vyvažovat. Vyrovnat tělo zatížením je přirozenou obrannou rakcí organismu. Nebylo by proto lepší, v tomto případě, sáhnout po regeneraci a odpočinku?

Nejsem křivý tedy jsem

Určitě jste se s tím už setkali i vy: „Narovnej se!“, „Nešmajdej!“, „Nenos tu tašku pořád na jednom rameni!...“ Tyto příkazy do nás tloukli jak rodiče, tak lékaři. Cílem fyzioteraputa však není vytvořit na pohled dokonale rovného člověka. Profesionální  fyzioterapeut  především napomáhá navracet  pohybovou funkci. Pokud řeknete člověku, který je zvyklý nosit tašku na pravém rameni, aby jí od této chvíle začal nosit nalevo, může mu to možná srovnat ramena, ale také mu to může nadělat pěknou paseku v jeho funkčním systému. 

Lidský stereotyp nelze jednoduše bez následků změnit, nahradit jiným či vymazat. Velice úzce totiž souvisí s rutinami, které jsou vepsány v našem podvědomí a pokud je v nás něco vepsáno do takové hloubky, je třeba s tím zacházet velice opatrně. Proč bychom se měli znovu obtížně učit něco, co se učíme postupně a přirozeně už od prvního roku života? O pohybový stereotyp bychom měli naopak pečovat, a to například formou fyzioterapeutických hmatů a masérských technik. Zdravý stareotyp pak můžeme dále posilovat, abychom se mohli bez problémů pohybovat tak, jak je to pro nás přirozené.