Vědecký výzkum, to je věda.

Vědecký výzkum je studium, hloubání, přemýšlení, uvažování, mudrování, rozumování, bádání, filozofování, spekulace, rozjímání, zkoušení, pátrání, zkoumání a ověřování všeho skutečného.

Když se schopný člověk opře při výzkumu o to, co už objeveno bylo, objeví nepoznané.

„Lékařské umění nepotřebuje nové základy, hypotézy, jak tomu bývá u věcí nezjevených, například o tom, co je na nebi nebo pod zemí. Když totiž někdo mluví o takových věcech nebo poznává, jaké jsou, není jasné ani jemu samému ani posluchačům, zda-li je to pravda, nebo ne. Nemáme potřebné kritérium pro to, jak určit skutečný stav. Lékařské umění má odedávna všechny nástroje, východisko i metodu, kterou byly objeveny mnohé správné poznatky, což trvalo dlouho. A k mnohým objevům ještě dojde, když se schopný člověk opře při výzkumu o to, co už objeveno bylo. Kdo tyto poznatky odmítne a zavrhne je všechny jako nevyhovující, pokusí se zkoumat jinou cestou a jiným způsobem a říká, že něco nalezl, pak je na omylu a plete se, neboť je to nemožné.“ Hippokrates

Je medicína vědou, uměním nebo pouhou technikou?

Medicína byla takříkajíc vědou od pradávna. Tehdy byla diagnostika i léčba založena na mystických postupech. V období  řecké antiky se začíná mísit s poznatky založenými na zkušenosti a pozorování. A v renesanční době vyvstává do popředí klíčová otázka, zda je medicína vědou, uměním, nebo pouhou technikou. Hluboká proměna medicíny nastala ve dvacátém století. Byla historicky něčím naprosto ojedinělým. Medicína začala rostoucí měrou používat technologie, což obrovským způsobem rozšířilo její diagnostické i terapeutické možnosti. Propojila světy medicíny, biologie, techniky, vědy a výzkumu.

Náš záměr

Znáte konference o vědě, v nichž se ztrácí jednoduchost přednesu, srozumitelnost záměru a výsledek, ke kterému badatel dospěl? Tak takové podání vědy u nás prosím nehledejte.

Přijďte se na konferenci o vědě hlavně pobavit. Přijměte hravou formou skutečnosti, které objevili autoři dnes už obhájených bakalářských a diplomových prací, tvůrci posterů a odborní přednášející na konferencích a sympoziích. Osobně poznejte všechny ty, kteří dokázali publikovat odborné články ve vědecky uznávaných časopisech.

Konference MFK je určena nejen vědeckým pracovníkům, studentům, fyzioterapeutům, psychoterapeutům, ergoterapeutům a terapeutům ve wellness a fitness oborech, ale i široké veřejnosti. Zkrátka všem, kteří se zajímají o vědecky podložené technologie a jejich vědecké studie.

Program 12. 10. 2018

14:00

Výzkumné práce

DENIS

Filmový dokument

JOHANA

Filmový dokument

MAGDALENA

Filmový dokument

Věda v programu MFK

sdílení

Ještě něco navíc...

Sólový zpěv Hoboj Flétna Kytara

Závěr

16:00

Kamila Řasová

Věda mne naplňuje.

Doc. PhDr. Kamila Řasová, Ph. D. vystudovala fyzioterapii na 3. LF UK a následně na FTVS UK v Praze. V magisterském programu se specializovala na léčbu funkčních poruch hybného systému. Titul Ph.D. získala v oboru neurověd na l. lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Během vysokoškolského studia pracovala jako fyzioterapeutka na IV. interní klinice 1. LF UK a VFN v Praze. Po ukončení studií nastoupila na pozici fyzioterapeutky na Neurologickou kliniku, I. LF UK a VFN. Později přešla na Kliniku rehabilitačního lékařství 3. LF UK a FNKV v Praze, kde nyní působí jako fyzioterapeut, docent a garant studia fyzioterapie. Je autorkou studií v prestižních zahraničních periodikách a spoluautorkou několika monografií zaměřených na fyzioterapii nemocných s roztroušenou sklerózou mozkomíšní.

Roztroušená skleróza, zkráceně RS, latinsky sclerosis multiplex, anglicky Multiple sclerosis, zkráceně MS. Co si pod těmito pojmy lze představit?

Roztroušená skleróza mozkomíšní je velmi časté onemocnění, které v České republice postihuje přibližně 10 000 - 15 000 lidí, většinou v produktivním věku. Jde o chronické autoimunitní onemocnění, patologicky charakterizované demyelinizací, perivaskulárním zánětem a axonální degenerací v bílé hmotě mozku a míchy. RS způsobuje akutní či subakutní neurologické abnormality, které se projevují širokou škálou klinických příznaků jako je například svalová slabost, spasticita, ataxie, třes, poruchy rovnováhy, únava a další. Ty způsobují celou řadu komplikací a problémů, které negativně ovlivňují kvalitu života nemocných.

Je známo, že lékaři dokážou z příznaků a vyšetření vyvodit závěr, že se jedná o RS. Na jakém základě je diagnóza určována?

Diagnóza je určována na základě klinických příznaků, které je nutné doplnit pomocnými vyšetřovacími metodami. Ke stanovení diagnózy jsou vyžadovány alespoň dvě ataky, průkaz dvou různě lokalizovaných ložisek na magnetické rezonanci a charakteristický nález v mozkomíšním moku.Příčina vzniku onemocnění RS není známá. Podílejí se na něm faktory zevní i vnitřní (například zeměpisná šířka, genetické faktory, stav imunitního systému) a nepochybně řada z nich je ještě zcela neznámých....

Roztroušená skleróza prý „nemá jen jednu podobu“. Je to pravda?

Ano, RS se dělí do 2 hlavních typů a dalších podtypů. Jedna je Relaps-remitentní forma onemocnění (aktivní × neaktivní), pro kterou je typické střídání remise nemoci a náhlé zhoršení symptomů. Do této kategorie spadá i klinicky izolovaný syndrom.

Ta druhá je Progresivní forma onemocnění. Do této kategorie spadá jak forma primárně progresivní, tak sekundárně progresivní. Primárně progresivní forma je popsána jako progresivní narůstání disability hned od počátku onemocnění, sekundárně progresivní forma přechází v tuto fázi stálého zhoršování příznaků po počáteční relaps-remitentní fázi. Rozlišují se dále 4 fáze (aktivní s progresí, aktivní bez progrese, neaktivní s progresí a neaktivní bez progrese – stabilizovaná nemoc).

Počáteční příznaky RS jsou prý mnohdy nepatrné a těžko poznatelné. Je tedy možné se v tom světě symptomů orientovat?

V některých případech RS začíná nespecifickými projevy, které lidé podceňují. Zkrácení ušlé vzdálenosti, občasné zakopnutí nebo zamotání se, únavu či zhoršenou schopnost koncentrace si vysvětlují netrénovaností, přetížením či věkem. Včasné odhalení příčin takovýchto obtíží a zahájení včasné léčby je pro další průběh onemocnění zásadní. Je potřeba navštívit neurologa, který v případě podezření lidi odesílá k detailnímu vyšetření do tzv. MS center (v současné době je jich v České republice patnáct). Zde je také ordinována nejmodernější biologická léčba.

Je známa účinná farmakologická léčba, která by onemocnění zastavila?

Zatím není známá léčba, která by onemocnění zastavila. Současná medicína dokáže pomocí imunosupresivní a imunomodulační farmakoterapie snížit četnost relapsů a zpomalit progresi relaps remitentní RS.

Jakým způsobem je vhodné přistoupit k léčbě? Hraje v tomto případě nějakou roli fyzioterapie?Jsou využívány nové trendy ve fyzioterapii u nemocných s RS?

Vzhledem k chronicitě a rozmanitosti projevů onemocnění je nutné, aby léčba byla zahájena včas, probíhala pravidelně a dlouhodobě. RS přináší ve svém průběhu nemocným různé obtíže, ke kterým je potřeba přistupovat specificky a komplexně. Pro nově diagnostikované je důležité přijetí nemoci - pomoc by proto měla spočívat v informovanosti, psychologické intervenci a včasném zavedení léčby - medikamentózní i rehabilitační, jejímž cílem je stabilizovat průběh onemocnění. Ve fázi s minimálním a středním stupněm postižení dochází k rozvoji neurologických příznaků, jejichž klinické projevy závisí na velikosti a lokalizaci ložisek patologického procesu v CNS, na typu RS (relaps-remitentní, primárně progresivní, sekundárně progresivní) a průběhu onemocnění (s pomalou progresí, maligní). V této fázi je potřeba navrhnout vhodnou symptomatickou léčbu, tj. multidisciplinární přístup k rozvíjejícím se příznakům onemocnění. Velkou roli hraje léčebná rehabilitace – fyzioterapie, ergoterapie, psychologie, logopedie a zajištění prostředků zdravotnické techniky. Ve fázi s těžším stupněm postižení mají nemocní největší obtíže s udržením soběstačnosti a stále větší význam má sociální, pedagogická a pracovní rehabilitace, jejichž cílem je udržení samostatnosti při vykonávání běžných denních aktivit, v sociální podpoře a ve zlepšování kvality života nemocných a jejich blízkých.

Jsou využívány nové trendy ve fyzioterapii u nemocných s RS?

Ve fyzioterapii nemocných s RS jsou uplatňovány nové trendy. A mají několik cílů:

1) Ativovat plastické a adaptační procesy centrálního nervového systému.

Patologické procesy RS způsobují strukturální poškození CNS. Ten je ale schopen jejich následky pomocí adaptačních procesů snižovat. Proto mohou být v počátečních stádiích onemocnění narušené funkce opět obnoveny. Spolu s medikamentózní léčbou je však potřeba pracovat s porušenou funkcí – to je úkol rehabilitace, která využitím specifických aferentních vstupů funkčně modifikuje neuronální spojení a obnovuje poškozenou klinickou funkci. Tato terapie by měla být u RS pravidelná, dlouhodobá a vedená fyzioterapeutem specialistou na facilitační techniky, např. Vojtovu reflexní lokomoci, Proprioceptivní neuromuskulární facilitaci, Dynamickou neuromuskulární stabilizaci, Motorické programy aktivující terapii. Terapeut neustále hledá nové možnosti obnovy funkce a učí nemocného triky, které může využívat v běžném životě. Jejich opakování v různých polohách, aktivitách a podmínkách vede k přestavbě nervového systému a obnově poškozené funkce.

2) Udržovat dobrou funkci pohybového aparátu technikami zaměřenými na udržení správné funkce svalů, vazů, kloubů a podporu kardiorespirační zdatnosti.

Klinické projevy RS vedou k nevhodnému zatěžování/přetěžování, k omezení pohybových aktivit a psychickému napětí, což vede k rozvoji svalové dysblance v celém pohybovém systému. Ta je provázena změnami kloubů, kůže, fascií (pojivové tkáně̌) a orgánů, zhoršuje se koordinace pohybu, objevují se bolesti pohybového aparátu, hlavy, úzkost, únava. Jde o funkční poruchy hybného systému, jejichž léčbu rozvinul například profesor Vladimír Janda, profesor Karel Lewit nebo docent František Véle. Odborník, rehabilitační lékař či fyzioterapeut, dokáže vyřešit akutní obtíže a doporučí postupy (například cvičení, úprava režimu či pracovních podmínek) jak těmto obtížím předcházet. Cvičení jako například protahování, posilování, relaxace, by měly být součástí běžného života každého člověka. O to vetší význam mají u lidí s chronickým onemocněním nervového systému, které vždy negativně ovlivňuje funkci pohybového systému.

3) Udržovat dobrou fyzickou kondici pravidelnou, správně indikovanou a kontrolovanou pohybovou aktivitou aerobního charakteru.

Ještě do nedávné doby bylo nemocným s RS doporučováno, aby se vyhýbali fyzickým aktivitám a veškerou činnost vykonávali do prvních známek únavy. Lékaři se obávali, že fyzická zátěž povede ke zvýšení tělesné teploty a tím ke zhoršení neurologických příznaků a únavy. Instrukce, aby se nemocní zatěžovali do prvních známek únavy, často vedla k jejich inaktivitě a rozvoji celé řady komplikací z inaktivity. Dnes je již známé, že pravidelná, správně indikovaná a kontrolovaná pohybová aktivita aerobního charakteru má řadu pozitivních vlivů na kardiorespirační zdatnost, únavnost, psychickou kondici, spánek a kvalitu života nemocných s RS.

4) Udržovat dobrou psychickou kondici

Psychické faktory sehrávají u RS významnou roli. U mnoha lidí se po sdělení diagnózy a jejím dalším vývoji rozvinou depresivní či úzkostné příznaky. V psychicky náročných obdobích se příznaky nemoci často zhoršují. A naopak – přiměřená psychická zátěž bývá pro zdraví lidí s RS prospěšná. Pokud mají aktivní vnitřní postoj k vlastní nemoci, bývá její průběh pomalejší, případně̌ ji lépe zvládají. V některých případech je potřeba farmakologická léčba, v některých je vhodná psychoterapie. Nemocní se musí naučit žít s realitou RS, musí znát omezení onemocnění a navzdory němu si klást osobní cíle, kterých jsou schopni dosáhnout. Důležité je na sobě pracovat neustále, tj. neumdlévat v remisi onemocnění, kdy se může zdát, že se nemoc již nevrátí. Naopak je důležité si vytvářet funkční potenciál pro boj s nemocí. V relapsu onemocnění je potřeba překonat zvýšenou únavnost, omezující příznaky, pocity úzkosti a zoufalství a zintenzivnit terapie pod vedením odborníků.

Zajímalo by mne, jak jste se vlastně dostala k práci fyzioterapeutky?

Úplně náhodou. V mládí jsem hodně sportovala a naivně jsem si myslela, že to uplatním v profesi fyzioterapeuta. Sport i fyzioterapii mám ráda dodnes, i když spolu vůbec nesouvisí. A hlavně, maminku bolívala záda a zkoušela jsem jí pomáhat – ukázalo se, že mám „terapeutické“ ruce. I když jsem ještě nebyla fyzioterapeut, ulevila jsme jí od bolesti. Vážím si tohoto daru, díky němuž jsem už pomohla mnoha lidem.

Zažila jste také někdy sama na vlastní tělo sílu fyzioterapie?

Ano, několikrát, a i to mně posunulo v mé profesi. Pochopila jsem, že v životě každého z nás přicházejí těžké okamžiky, psychické i fyzické, které se bez odborné pomoci nedají zvládnout. Lidé by měli pravidelně pod odborným vedením na sobě pracovat.

A od kdy se zajímáte o tak úzkou specializaci, jakou je rehabilitace nemocných s roztroušenou sklerózou?

RS jsem se začala věnovat již na vysoké škole, protože mé mladší sestře Marcele byla tato nemoc diagnostikována. Ovlivnilo to nejen mně, ale celou rodinu. Chtěla jsem jí pomoci a pravidelně jsem se jí věnovala. Tato usilovná práce mi pomohla vyvinout vlastní terapeutickou koncepci.

Z vědeckého hlediska jsem se začala problematice RS věnovat již v rámci diplomové práce, protože jsem se chtěla o tomto onemocnění dozvědět co nejvíce a najít možnosti léčby.

Je známo, že posláním nadace Jakuba Voráčka, spolku UNIE ROSKA a jiných spolků je podpora pacientů s roztroušenou sklerózou mozkomíšní. Je stejný záměr i vaší společnosti CEROS, kterou jste založila?

Cílem obecně prospěšná společnost CEROS je především zkvalitnění odborné péče pro nemocné s RS. Mojí vizí je vybudovat síť hierarchizovaného systému pracovišť, která by v celém státě zajišťovala včasnou, trvalou, specifickou a komplexní péči. Dále ale CEROS pořádá projekty, jejichž cílem je informovat lidi s RS, odborníky, ale i laickou veřejnost o onemocnění RS, možnostech léčby a možnostech/nutnosti aktivního začlenění do společnosti. Pořádáme výstavy, začlenili jsme se do projektů zaměstnávající lidi se ZTP, vydáváme publikace, pořádáme sbírky na podporu projektů souvisejících s rehabilitací atd.

Podporujete studenty postgraduálního studia. Jsou i oni stejně tak zapálení pro věc, jako vy sama?

V současné chvíli vedu sedm postgraduálních studentů a věnujeme se tak společně sedmi vědeckým projektům. Zabýváme se možnostmi nastartování plastických a adaptačních procesů centrálního nervového systému, možnostmi imunomodulace, vyvíjíme program pro nově diagnostikované, ověřujeme účinnost různých terapeutických postupů, hledáme souvislosti mezi rozvojem neurologických příznaků a funkčními poruchami hybného systému, atd.

Práce s těmito mladými lidmi (dívkami a maminkami na mateřské – v současné době má náš kolektiv celkem 13 dětí) spolupracuji opravdu ráda. Jsou nadšené do své práce, umí kriticky myslet, snaží se zlepšit systém zdravotní péče. Zapojují se i do výuky studentů fyzioterapie na 3. LF UK. Práce s nimi mně obohacuje a věřím, že společně něco dokážeme.

Jste velmi vytížený člověk, máte také čas nabrat síly pro sebe?

Můj život je velmi naplněný, a děkuji za to. Vážím si každé chvilky, kterou mi přináší. Vylaďuji se na věci, které dělám – nejen na práci, ale i na rodinu, přátele a na sebe samou. Důležitá je pro mě psychická pohoda, pohyb. Třeba jen povinné procházky se psem, nejlépe však víkendy na vodě, kole, ve skalách. Čerpám z přírody, obohacuje mně rodina a přátelé.

Pracujete také na mnoha výzkumných projektech o RS. Co vám na vědecké práci přináší radost?

Věda mne naplňuje. Ráno se probouzím s novými otázkami, na které se snažím najít odpověď. Neustále nad něčím přemýšlím a chci věcem porozumět. A hlavně „tyto zlepšováky“ chci přinést do klinické praxe, a zlepšit tak kvalitu života našich pacientů. Mám z této práce dobrý pocit. Je to dobrodružství, které nikdy nekončí ☺.

Zpěvačka Petra Borecká

Věda, to není nuda. Slyšíte? Je to zábava.

Na konferenci dne 12.10.2018 v KD Mlejn v pražských Stodůlkách totiž uslyšíte na vlastní uši i písničky Petry Borecké!

Máte stejný názor jako vědci, kteří tvrdí, že pokud se nám hudba líbí, mozek začne vyplavovat do těla dopamin a hudba nás dělá šťastnějšími a dokážeme se u ní uvolnit?

Ano, u takové hudby zažívám pocit spokojenosti. A pokud mám špatnou náladu, vždy mi ji dokáže zvednout. 

Pozorovala jste to i u svého publika?

Jelikož zpívám při různých příležitostech, setkávám se s různým publikem. Nejtěžší z toho bylo zpívat pro publikum, pro které jsem byla jen kulisa při večeři. Bylo na něm vidět, že je to ani moc nezajímá. Další neméně cennou zkušeností bylo pro mě zpívání před odborným pěveckým publikem. Většinou je mé publikum velmi milé a se zaujetím poslouchá.

Takže chápu to tak, že jak vás lidé chtějí vidět, tak vás také vidí, vlastně slyší. Ono se to potvrdilo i v jedné studii, kde vědci ukázali účastníkům výzkumu obyčejného Smajlíka, který měl místo úsměvu neutrální tvář. Účastníci měli za úkol ho pozorovat. Vědci jim následně pouštěli buď negativní nebo pozitivní hudbu. A stalo se přesně to, co očekávali. Při pozitivní hudbě i přesto, že se Smajlík neměnil, viděli účastníci výzkumu usmívajícího se Smajlíka, při negativní naopak. Víte, co si představuje vaše publikum?

Některé publikum si možná při různých mnou interpretovaných skladbách představuje různé vizualizace, ale jaké přesně, to se s jistotou asi nedozvím :-)

Já ale s jistotou o vás vím, že studujete klasický zpěv na Pražské konzervatoři. Co vás k tomuto rozhodnutí přivedlo?

Byl to můj sen již od 9té třídy, ale nejdříve jsem musela mít nějaké normální studium, tedy po bakalářském studiu jsem si řekla, že si splním svůj sen. Vypadalo to, že mě ke studiu nevezmou, ale nakonec tomu osud  chtěl a najednou mi přišlo rozhodnutí, že jsem přijata. To mě utvrdilo, že jdu zřejmě správným směrem.

Dovedete si představit, že by si váš syn Adámek svou cestu nasměroval také na konzervatoř?

Je to úsměvné, ale už jako malý se účastnil hodin na konzervatoři. Neměla jsem hlídání a tak chodil do školy se mnou.

Ten život to ale umí„zařídit“.

Jinak vrátím se k otázce, myslím si, že pokud se rozhodne pro studium konzervatoře, zakazovat mu to nebudu, chci, aby si rozhodl, co ho bude bavit. 

Vás hudba baví. Je to ta jediná, která vás plně zaměstnává?

Když se nad tím zamyslím, hudba velmi ovlivňuje můj život. Z jiných zálib jde v podstatě uvést "moje kluky", manžela Jirku a synka Adámka. Myslím, že kombinace hudby a mé rodiny plně naplňuje můj celodenní program.

Máte občas i chuť oblíbený program změnit?

Ale jsou i časy, kdy mám chuť na turistiku, cyklistiku, či jen jít na kávu „pokecat“ s kamarádkou. Jsem tedy, dá se říct, celkem normální ženská.

Kulturní dům Mlejn

Letošní mezinárodní fyzioterapeutická konference se uskuteční v prostorách kulturního domu Mlejn v pražských Stodůlkách.

Adresa

KD Mlejn, o.p.s., Kovářova 1615/4, 155 00 Praha 5 – Stodůlky

Doprava

Metro B do stanice Luka a 7 min. pěšky nebo autobusem 174 do zastávky Kovářova.